Suzanne

Václav Neckář

FSuzanne, místo má, je skryté blízko břehů
sedí Gmtam a proud ji zná a ty závidíš tu něhu,
i když Fvíš, že pouze blázen má dost sil nést vločku sněhu
a když Amsvírá vítr v dlaních, tak chce Bdát nebi duhu
a ty Fneumíš to říci, jak se Gmjejí lásky zříci,
víc už Fnemáš a jsi prázdný, ona Gmříká chyť mi mlhu,
z jejích Fvláken spleť tu touhu.
A ty Amnáhle vstaneš v běhu poznáš
Bsvět je ve vás dvou a ty
Fnáhle věříš světu, dokud
Bdál tvé tělo plní myslí Fsvou.
Pan Ježíš byl jen lodník, mořem šel měl suchou nohu,
pak se dlouho na svět díval ze své věže v divném slohu
a sám poznal se smutkem, utopeným nepomohu
řekl: lidé budou mořem plout a myslel tím jen slzy
a on sám to poznal brzy, nechal nám jen pár slov ryzích,
nelidským lidstvím zničen,
on zvedl nás přesto všechny kousek výš.
A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou
a ty náhle věříš sobě dokud on tvé tělo plní myslí svou.
Teď Suzanne dá ti dlaň, ve své skrýši blízko břehu
právě obléká ji řeka ve svou nekonečnou něhu
a jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu
jimi zlátne celý kraj a lodě plují do přístavu,
vidím spoustu lidí tančit, vidím zlaté děti ráno ?,
jak nám chrání naši lásku,
jak ji chrání jednou pro vždy ó Suzanne v tvých očích.
A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou
a ty náhle věříš v lásku, dokud dál tvé tělo plní myslí svou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:07.32+00:00
Výsledky hledání: